Knihy se vždy opisovaly, kopírovaly či jinak množily. Bez ohledu na dobu nebo hranice. Až moderní doba tyto aktivity pevně sešněrovala autorským zákonem, který lze snadno porušit i nevědomky, za chvíli pravděpodobně i půjčením knihy kamarádovi, a snahou o co nejdelší trvání práv i o po smrti autora. Problematice autorského práva v době internetu se pravidelně věnuje například magazín Click (http://www.clickmag.cz), bohužel tyto informace jsou dostupné pouze v jeho tištěné podobě). Nepříliš lichotivou vizi blízké budoucnosti svázanou autorským právem, která se opírá o reálné předpoklady, nabízí ve své povídce Právo číst (http://www.gnu.org/philosophy/right-to-read.cs.html), Richard Stallman (http://www.stallman.org/), jedna z vůdčích osob hnutí za svobodný software.
Často jsou autorské zákony porušovány vědomě. Pomineme-li pirátská vydání, či výtisky pořizované a následně distribuované tiskárnami bez vědomí nakladatelství, což jsou aktivity jednoznačně směřující k obohacení a nemají nic společného s láskou ke knihám a ke čtení, pak nejčastějším porušením bude v současnosti pravděpodobně zveřejnění opisu knihy na internetu. Je jasné, že ani tyto aktivity se nakladatelům nemohou líbit. A tak řada dříve veřejně dostupných on-line knihoven je pod tlakem uzavírána, nebo se stěhuje do uzavřených komunit a digitálního undergroundu, a to i na českém internetu.
Jsou však situace, kdy pirátské zveřejnění nějakého titulu lze vnímat s jistými sympatiemi, byť jsou práva autora dotčena. Ostatně o tom svědčí široká a neuzavřená diskuze nad před několika týdny zveřejněným překladem románu „L´Identité“ (Totožnost)(http://totoznost.blogspot.com/). Stránky tohoto blogu již neexistují, neboť byly po oficiální stížnosti (http://www.chillingeffects.org/dmca512/notice.cgi?NoticeID=4484) smazány (http://www.lupa.cz/zpravicky/google-smazal-blog-s-prekladem-knihy-milana-kundery/). Kniha se však ve své elektronické podobě šíří dál a není příliš pravděpodobné, že by internetu zcela vymizela.
Zveřejnění této knihy zaznamenalo širokou mediální odezvu nejenom na internetu, ale také v tištěných médiích. Že Milan Kundera (http://www.kundera.de/, http://www.milankundera.webpark.pl/) své romány již delší dobu nevydává česky je obecně známou věcí. Je zbytečné polemizovat o důvodech proč, prostě vydávány nejsou. Přesto jsou čtenáři, kteří by si je rádi přečetli i bez jazykové bariéry. Zveřejnění překladu bylo jen logickým vyústěním dlouhého čekání. Osobně jsem překvapen spíš tím, že se tak již nestalo dříve, neboť neoficiálně jsou přeloženy i další Kunderovy knihy, a to z originálu. Můžeme tedy jen čekat, zda bude spíš zveřejněn některý z románů cestou oficiální nebo cestami neoficiálními. A možná ani není třeba bát se kvality překladu, neboť u zveřejněného díla byl příjemným překvapením. Škoda však, že překlad byl pořízen právě z anglického vydání a nikoliv francouzského originálu.
Na otázku, zda máme právo takto zveřejněný překlad číst záměrně neodpovídám. O tom něchť si rozhodne každý sám.
vyšlo v časopise Host 2006/7