031: zápisník Pavla Kotrly

Šedivá je barva naše?

Brouzdání po stránkách českých nakladatelství patří mezi mé oblíbené zábavy. Nedávno jsem si z různých důvodů postupně prošel všechna nakladatelství, která znám a která vydávají krásnou literaturu. A byl jsem překvapen. A to nakonec spíše nemile. Buď to na mne bylo velké sousto (ale ono těch zajímavých nakladatelství není zas až tolik), ovšem s každou další a další navštívenou stránkou u mne sílil pocit jisté šablonovitosti a zaměnitelnosti. Kdyby tvůrci těchto stránek chodili do jedné třídy, tak bych je podezíral z opisování. Originálních nápadů aby pohledal. Ze stránek je většinou patrné, že knihy jsou vnímány především jako zboží, a tak jen málokdy na stránkách nakladatelství chybí elektronický obchod. Na druhou stranu je pozoruhodné, že lidé, kteří pracují s informacemi, neboť ty knihy obsahují, je v některých případech dokáží tak žalostně zorganizovat a prezentovat. Internetové prezentace vycházejí ve srovnání s tištěnými edičními plány, kterým je věnována dostatečná pozornost, prozatím chudě. Často ani neobsahují všechny informace publikované, někdy není zveřejněn ani ediční plán samotný.

Líbí se mi, když mají nakladatelské stránky nějakou přidanou hodnotu a najdu na nich víc, než by vlastně měla být nakladatelova povinnost, například nějaké knihy v elektronickém formátu, jako je třeba Kronika turecká na stránkách Peripla (http://www.periplum.cz). Na takové stránky se rád vracívám, zda na nich něco nového nepřibylo, ale zpravidla tomu tak není. Mrzí mě, že doposud žádné nakladatelství nezaštítilo svou autoritou například projekt volně dostupné encyklopedie literárních pojmů, slovníku autorů nebo obecné encyklopedie; za příklad by mohlo sloužit Bartleby (http://www.bartleby.com/65/). Přece jenom ani rozrůstající se česká Wikipedia (http://cs.wikipedia.org) nebo CoJeCo.cz (http://cojeco.cz/) toto nezastanou. Bylo by to pěkné. Ale jsou to všechno třešničky, které by sice potěšily, ale nejsou nezbytné. Naopak kvalitní profily vydávaných autorů bych považoval na nakladatelských stránkách přímo za povinnost. Ale asi je to stále jen bláhové přání moje i dalších čtenářů. O kritických ohlasech k danému dílu, které by na stránkách byly připojeny, si můžeme taky nechat povětšinou jen zdát. I s odstupem doby je nutno stále vysoce hodnotit dosud fungující stránky již zaniklého nakladatelství Petrov (http://www.ipetrov.cz/), které dokázalo ze svých stánek učinit živé virtuální centrum české literatury. Důraz kladu na slovo „živé“. Stránky Hosta nadále zdatně sekundují (http://www.hostbrno.cz/). Je s podivem, že se to podařilo stránkám, které k tomu primárně určeny nebyly, a u těch, které k tomu určeny jsou, se to stále nějak nedaří (http://czlit.cz).

Naštěstí i nakladatelské stránky procházejí proměnami. K podařenému redesignu patří například proměna internetové prezentace brněnského Atlantisu (http://www.atlantis-brno.cz). Decentní, přehledné, a také s řadou informací. Na druhou stranu jsou i proměny méně šťastné. Bohužel k těm méně zdařilým proměnám bych zařadil stránky nakladatelství Argo (http://www.argo.cz/). Jako by svědčily o přešlapování samotného nakladatelství (http://malyctenar.bloguje.cz/561515‑jeste-trochu-usili-argovsti-chcete-li-byti-komercaky.php). Bohužel, internetová prezentace Arga tak nějak „neladí“ s jeho produkcí.

Možností, jak vdechnout stránkám život, je tolik! Zveřejňování fotografií a informací z autogramiád, autorských čtení, blogy autorů a redakce, uživatelské komentáře… Je škoda, že naprostá většina nakladatelských domů si vystačí se standardním uvedením kontaktů a střídmým výpisem knih vydaných a knih chystaných. Snad se dočkáme.

vyšlo v časopise Host 2007/8