019: zápisník Pavla Kotrly

Staré versus nové: zatím 1 : 0

Ač se to nezdá, má internet taky již nějaký ten rok své existence za sebou. Jeho počátky sahají k projektům DARPA (1962) a ARPANET (1969) a za tu dobu se jeho podoba značně proměnila. Pro řadu lidí však zůstane stále spjat především pouze se svými dvěma podobami: e-mailem a webovými stránkami.

Stačí malý pokus, zkuste si některé ze stránek otevřít již „historickým“ prohlížečem Netscape řady 4.x. Budete překvapeni, co se před vámi otevírá. Počítačové formáty jsou ošidné. Stárnou rychleji, než je milé. Na svém prvém počítači jsem psal především v textovém editoru AmiPro. Byla to láska na první pohled a jako takovou a nepřekonanou ji uchovávám ve svém srdci, stejně tak i dokumenty, které nyní prakticky už nikdo neotevře. A tak od jisté doby dávám přednost tomu nejobyčejnějšímu prostému textu, ve kterém ostatně do redakce posílám i tyto sloupky. Snad bude mít tento univerzální formát po letech větší šanci na otevření. Ukazuje se, že uzavřené formáty ve vlastnictví firem, ke kterým nemá nikdo jiný ten správný stoprocentně fungující přístupový kód, nejsou nejvhodnější řešení.

Z tohoto překotného vývoje má hlavu v pýru nejeden archivář nebo i nejedno nakladatelství, které nemůže po několika málo letech otevřít pracně zhotovenou sazbu. Měla-li být paměť lidstva závislá pouze na elektronických záznamových médiích, pak se máme čeho obávat. Zatímco s přečtením knihy, je-li vytištěna na kvalitním papíře, nemáme potíže po desítkách let či dokonce staletích, CD-ROMy jsou po pár letech již nepoužitelné. Setkáváme s tím častěji, než by nám bylo milé. Stačí si přečíst některý z článků o potížích archivářů, kteří museli a musí znovu převádět pracně digitalizovaná data. Snad tuto situaci aspoň částečně zlepší projekt otevřeného formátu (http://www.oss.cz/hlavni-obsah/odf), na kterém spolupracuje řada institucí, mimo jiné třeba novozélandský archiv. Formát se prosazuje ve stále více produktech a právě byl přijat jako jeden ze standardů (http://www.root.cz/clanky/iso-iec-26300-opendocument/). Díky podobným aktivitám, například snahy o přijetí archivačního standardu PDF/A (http://en.wikipedia.org/wiki/PDF/A) nebo Open Archives Initiative (http://www.openarchives.org/), si snad budeme moci i v budoucnosti bez problémů navracet k dokumentům uloženým na internetu. Zatím však lze s nadsázkou tvrdit, že „jistá“ pomalost při vzniku díla zaručuje jeho delší „životnost“. Prozatím v dlouhověkosti zůstávají nepřekonány ty nejobyčejnější záznamy perem na cáru papíru, který pohozen do kouta dokáže času vzdorovat dlouhá léta.

Čekání na nové archivační technologie si však můžeme prozatím ukrátit procházením děl, která za normálních okolností zůstávají ukryta za zdmi archivů a knihoven. Ze stávajících českých projektů nelze opominout Digitalizovaný archiv časopisů (http://archiv.ucl.cas.cz) nebo Projekt Memoria – ManuScriptorium (http://www.memoria.cz/site_cz/index.asp). Druhý jmenovaný by však mohl klást méně podmínek pro přístup k obsahu, neboť pak poněkud ztrácí smysl. Milovníků starých knih je naštěstí na internetu s dostatek, ale dovolím si zde upozornit pouze na stránky BibliOdyssey (http://bibliodyssey.blogspot.com), které jsou se svými objevy v literárních archivech stále populárnější a poskytnou řadu dalších odkazů.

vyšlo v časopise Host 2006/6