004: zápisník Pavla Kotrly

Elektronické knihovny

Přece jenom to se zájmem o literaturu nebude tak zlé, když se ještě kradou rukopisy, aby pak vyšly v pirátském vydání, jak o tom naposledy svědčí případ Gabriela Garcíí Márqueze (http://www.themodernword.com/gabo/) a jeho nové knihy Memorias de mis Putas Tristes (http://lidovky.centrum.cz/kultura/clanek.phtml?id=301183). Článek trošku škodolibě připomíná autorova slova, která lze najít v jeho pamětech, česky vyšly vloni, že „Krást knihy je přečin, nikoliv zločin.“ Předpokládám, že asi neměl na mysli přímo takovou nakladatelskou krádež, pro kterou asi není třeba mít žádného pochopení, neboť slouží pouze k neoprávněnému obohacení a k ničemu jinému. Snad ale může autorovi takovéto počínání alespoň trochu zalichotit. Vzhledem ke skutečnosti, že si lze koupit zaručeně „pravé“ vícepruhé adidasky takřka na každém tržišti se jedná o čin spíše výjimečný a koneckonců škoda, že se nestal u nás a nebyla to kniha českého autora.

Snad by ale Márquez, známý svou levicovou orientací, mohl mít aspoň něco málo pochopení pro čtenáře, kteří nelitují času a námahy u skenerů a klávesnic, aby se o své oblíbené knihy podělili s ostatními. Jsou sice lidé, kteří čtení knih z obrazovek a přenosných zařízení budou vždy vnímat jako cosi nepatřičného, ale je zde i druhá, stále se rozšiřující skupina, které už na čtení elektronických knih nepřipadne nic neobvyklého. Můžeme sice souhlasit s tím, že se mnohdy jedná o porušení autorského práva, ale nic to nezmění na skutečnosti, že mimo knih vydaných v oficiálních nakladatelství se dají, a zatím budou i dát, stáhnou knihy v elektronické podobě.

Tak impozantní a rozsáhlý projekt, jako je ruská Bibliotéka Maxima Moškova (http://lib.ru) sice u nás zatím nenalezneme, ale přece jenom lze i v českých virtuálních knihovnách spoustu zajímavého čtení získat. Camelka (http://www.camel.szm.sk/) na svých stránkách věnovaných převážně detektivkám možné právní problémy řeší prohlášením, se kterým by měl souhlasit případný zájemce o zde nabízené tituly. Souhlasíte s tím, že si nebude číst knihy v rozsahu větším, než který je nutný k posouzení obsahu, a že si takto přečtené knihy koupíte, nebo půjčíte v kamenné knihovně. Ani takovéto řešení asi není zcela v pořádku, ale přece jenom svědčí o kladném vztahu ke knihám tištěným.

Virtuální knihovny jsou zpravidla naplněny sci-fi, fantasy, dobrodružnou a jinou masově čtenou literaturou. O Pánu prstenů a Harry Potterovi asi mluvit netřeba, ale třeba tržní trháky Paolo Coelha jsou v elektronické podobě na internetu také všechny. Najdete zde nejenom kultovního Alchymistu, ale i méně zdařilá díla pozdější. Když však narazíte na Éru prázdnoty Gillese Lipovetského nebo Nesnesitelnou lehkost bytí Milana Kundery, pak srdce pookřeje. V tomto konkrétním případě mne spíš zaráží, že jsem zatím nenarazil na romány zbývající. Můžeme se durdit nad porušováním autorských práv, nebo na druhou stranu doufat, že tlak velkých amerických filmových studií na další prodloužení délky trvání autorských práv bude neúspěšný, ale přece jenom je s podivem, že na díla současných českých beletristů takřka nenarazíte. Proč? To slovenští sousedé nabízí aspoň knihy Michala Hvoreckého.

Ale dost už, v Zariatnatmikově knihovně (http://www.grimoar.cz) mne k přečtení čeká ještě několik rukopisů, a pokud nepodlehnu teoriím o spiknutí, tak i ty, co nabízí RoBov (http://www.robov.knihy.szm.sk), Atheneum (http://www.klic.cz/atheneum), eKnihy (http://eknihy.host.sk/) a další. V papírové podobě vlastním většinu ze stáhnutých knih, přece jenom neodolám tomu, abych je neměl i na disku svých počítačů. Ale i když papír tak lehce podléhá zkáze, knihu na něm vytištěnou bych za tu elektronickou nevyměnil. To ať mi na ně raději dál sedá prach!

vyšlo v časopise Host 2004/10