028: zápisník Pavla Kotrly

Blackout aneb Když vypnete internet

Naše společnost snad ještě nikdy nebyla tak závislá na technice a nových technologiích, ještě nikdy jsme v našich životech nedali strojům takový prostor. Dobrovolně. Kromě často zmiňovaných pozitiv a nadšení z nových možností a komunikace s okamžitou reakcí (i mezi autory a jejich čtenáři) jsou zde i určitá negativa. K tomuto faktu sice zaznívají hlasy z obou stran, ale zatím přece jenom převažuje pohled optimističtější, a to i přesto, že některé detaily z Orwellova (http://odpor.wz.cz/OSOBNOST/orwell.htm) románu 1984 se pomalu stávají skutečností a s rozvojem kamerových systémů, jejich propojení a on-line přístupu na internetu se prostor svobody zužuje. I samotní vynálezci internetu poukazují na jistá omezení svobody a soukromí, se kterými se díky internetu setkáváme. Pravda, nikdy není pozdě podpořit kampaň Blue Ribbon (http://www.eff.org/br/). Sice to moc nepomůže, ale aspoň trochu uchlácholíme svědomí. Naštěstí rostoucí kvantum informací vytváří stále větší šum, který přece jenom skýtá šanci na znovuobnovení soukromí.

Literatura konflikt civilizace s technologiemi zachycuje poměrně často (Aldous Huxley (http://somaweb.org; http://www.huxley.net), Ray Bradbury (http://www.raybradbury.com, Jevgenij Zamjatin (http://az.lib.ru/z/zamjatin_e_i/)). Spisovatelé a lidé slova povětšinou patří k zastáncům svobody a leckdy se jim daří ve svých dílech podchýlit i dveře budoucího. I nternet je však v dílech současných autorů povětšinou doposud pouhou technickou kulisou, pokud tedy pomineme díla kyberpunku, a do umělecké literatury prozatím příliš nepronikl. V české literatuře dosud čekáme na výraznější reflexi, která by zachytila tento fenomén, který v posledních letech ovlivňuje naše životy a mění zaběhané stereotypy, aby vytvářel nové. Slovenská literatura již tuto reflexi má, a to v díle Plyš Michala Hvoreckého(http://www.hvorecky.com), které nyní vydalo nakladatelství Labyrint (http://www.labyrint.net). Stránky autora nejsou sice příliš obsáhlé, ale nabízí vše podstatné. A ve srovnání se stránkami jiných autorů, Hvorecký opravdu zásobuje své čtenáře aktuálními informacemi. Žádné jeho dílo nebylo přijímáno bez výhrad a zcela jistě to platí i o tomto, ale na druhou stranu tento sloupek není sloupkem recenzním. Přesto jen podotknu, že běžný průměr zcela jistě převyšuje a i vzhledem k tematu je dobře, že vyšlo v českém překladu. Byť jistý smutek nad tím, že díla slovenské literatury zpravidla nečteme v originálu, tu je stále přítomný. Snad jen tolik, že pojednává o muži závislém na internetu, konkrétně na internetové pornografii, který se ocitne ve Berlíně postiženém dlouhodobějším výpadkem proudu a tedy i internetu samotného. Město se noří do tmy, ve které zůstává dlouhé dny. Bez komunikace pomocí moderních technologií, ale zato i s návratem k pokusu o publikování pomocí vlastních sil. Připomínám, že se nejedná se o žádnou vědecko-fantasickou fikci, jako je například Tma Ondřeje Neffa (http://www.neff.cz/), ale o docela možný a pravděpodobný scénář, který by velmi lehce mohl nastat. Lehký pocit déjá vu se zde pak vtírá při úvahách o nových rozbíječích strojů. Již to tu kdysi bylo a nyní se to vrací (http://www.kyberpunk.org/moderni_luddite, http://www.kyberpunk.org/timothy-leary-a-extropianstvi-versus-neoluddismus-i).

Netřeba však být přílišným skeptikem. I z ohlédnutí Miroslava Vejlupka Literatura a internet v roce 2006 (http://www.blisty.cz/art/32953.html) je patrné, že okruh spisovatelů s kladným vztahem k tomuto médiu stále roste. Ale přece jen doufejme, že tiskárny budou moci fungovat i bez internetu.

vyšlo v časopise Host 2007/5