010: zápisník Pavla Kotrly

O jednym cypovi z Ostravy

Když jsem poprvé vystoupil před lety s batohem na ostravském hlavním nádraží, byl jsem zmaten. V mé hlavě poznamenané četbou na několika díly socialistického realismu, kterým jsem bohužel neunikl měla být Ostrava město zahalené kouřem válejícím se po ulicích a s černým sněhem sazí. Přišel jsem pozdě, a tak jsem si její podobu zařadil někam po bok neviditelných měst Italo Calvina. A překvapen jsem zjišťoval, jak jiné je to město. A odlišné. Horníky z próz Ivana Landsmana jsem v něm sice už takřka nepotkal, ale osoby hovořící svérázně po ostravku ano. Nemohl jsem proto nezaregistrovat vznik nového anonymního blogu Ostravak (http://ostravak.bloguje.cz), který v několika málo posledních měsících vzdudil pozornost právě svým přihlášením se k tomuto jazyku. Sám pocházím z kraje se silnou folklorní tradicí a v mnoha místech ještě se stále živým nářečím, kde se při jakémkoliv náznaku obecné češtiny lidé neostýchají škaredě podívat. Snad proto jsou mi podobné aktivity blízké.

Svébytným poselstvím poetiky Ostravska jsou nejenom cesty vlakem s fanoušky Baníku (http://www.fcb.cz), ale i články Ivana Motýla, které lze poměrně často číst v týdeníku Týden (http://www.tyden.cz ). Právě ve společnosti tohoto jednoho z organizátorů nezapomenutelných ostravských literárních večerů jsem se aspoň částečně seznámil s Ostravou „in natura“. To vše ještě v dobách před Stodolní (http://www.stodolni.cz/), na které teprve měl vzniknout legendární Černý pavouk (http://www.zulu.cz/clubs/cernypavouk/index.php). Kdo chce zvenčí nakouknout do tohoto města, neměl by opomenout jeden z nejlepších dílů cyklu Šumných měst režiséra Radovana Lipuse. Ten má ostatně spolu s Petrem Hruškou na svědomí scénickou škytavku Průběžná o(s)trava krve, svého času neobyčejně úspěšnou koláž z textů věnovaných Ostravě, kterou Ostravak mnohdy připomene. Zájem o krátké příběhy tohoto blogu je nebývale velký. Články jsou rozesílány e-maily a zaplavují schránky pilně pracujících zaměstnanců komerční sféry. Dokonce se objevují i napodobitelé a plagiátoři.

Přesto se mi zdá, že Ostravák asi není takovým fenoménem jako Vosa na jazyku (celý archiv tohoto již neexistujícího blogu najdete na http://jarosovi.cz/index_soubory/vosa.htm). Ta během několika málo týdnů dokázala rozpoutat hotové šílenství a také si pohrávala s anonymitou autora, která v tomto případě byla dána spíš neznalostí čtenářů, neboť autor ji sám na jiném místě zveřejnil. Koneckonců se jedná o autora sečtělého, jak se můžete přesvědčit v jeho průběžně doplňovaném čtenářském seznamu (http://jarosovi.cz/index_soubory/knihy05.htm). Aspoň malou nostalgickou vzpomínku si Vosu na jazyku připomeňme krátkou klasifikací automobilů a jejich majitelů (http://jarosovi.cz/index_soubory/vosa04.htm):

Peugeot "Ťuťuňuňu" 206

Všichni dobře víme, že smát se teplým spoluobčanům je neslušné, a tak si na to v příštích minutách dáme pozor. Tohle auto se kupuje kvůli křivkám a ne kvůli tomu, co je uvnitř. Na tom by ještě nebylo nic špatného, horší je, že si to jeho hrdí řidiči ne vždy uvědomují.

Hnáni neurčitým pocitem, že mají nový zahraniční vůz a že by to podle toho mělo i jezdit, vrhají se mužští majitelé pojízdného bonbónu nezřídka do rychlého pruhu. Pak z toho vznikají takové ty trapné situace typu "já vlastně předjíždět nechtěl, já se chtěl doleva jen kouknout." Nedá se nic dělat, hošové, na dlouhodobý pobyt v levém pruhu samotný design nestačí. Je k tomu potřeba i nějaký ten motůrek, víme, a k motůrku i podvozeček. Ťuťuťuňuňuňu!

Bílá dodávka

Bílá dodávka je pro silnice tím, čím je dámská vložka pro svět. Je to zřejmě nutné, ale nenávidíme to. Bílá dodávka (většina má tuhle barvu, protože je bez příplatku) vždycky uhání tempem, které naznačuje, že kdyby právě tenhle náklad králíčků Azuritů nedorazil do Postoloprt včas, tak se za Prahou otevře hvězdná brána a masy ještírků sežerou všechny lidi od Nováka dolů.

Pro bílou dodávku není jiná bílá dodávka žádný soupeř. Když už jednou máte Transita, musíte toho ňoumu v Boxerovi nebo Berlingu předjet za každou cenu, to dá přece rozum. To pak vede k tomu, že dálnicí se řítí jedna bílá dodávka stodesítkou a druhá ji odhodlaně míjí v levém pruhu rychlostí o celý půl kilometr vyšší. Mezi Jihlavou a exitem 2 – Praha Chodov se tohle předjíždění krásně vyřídí a všichni jsou šťastní. Když se pak levý pruh konečně uvolní a vy se svým osobákem toho zmetka konečně míjíte, všichni stavební dělníci v mikrobusu se kření, lepí kolečka salámu na sklo, mávají rohlíkama a jsou veselí, jak vám to zase nandali.

Vytuněný golf

Jestli chcete ukázat světu, že jste se učňákem protloukli jako kingové, nemůžete to udělat lépe než vytuněným golfem. Každého z nás už jistě něco takového předjelo. Za tajemnými černými skly (fólie tam nalepil Láďa a považte, vyšly na 235 korun) se určitě neskrývá nějaký umolousanec, který si ještě před pěti roky zlomil nos při ježdění na panelákových schodech, ale sofistikovaný rebel typu Russella Crowea. Ohromné plastové spoilery domácí výroby se otřásají vibracemi, které dodává supersilná audiosoustava značky AKAI. Původně byla zamýšlena jako afrodisiakum na holky z rodinky, ale i když se ukázalo, že přitahuje jen další podobné uhrovaté zoufalce, jako nejcennější součástka už v autě zůstala. Zvuk je ještě o to krásnější, že přes celé zadní sklo se táhne nápis Sony Car Audio.

V našem městě jezdí dva takoví elegáni s nádhernými rychlými pruhy, na kterých není skoro vůbec vidět, že byli vyrobeni v 70. letech a že jsou tedy starší než jejich řidiči. A věru že si oba získali obdiv všech spoluobčanů – už tím, že při sobotním závodění na hlavní třídě ze sebe vytáhnou až 90 km/h.

Radši bych se střelil do hlavy než řídit vytuněného golfa přes město, kde bydlím.

Humor obou zmiňovaných blogů je v něčem blízký, ale v mnohém i odlišný. Ostravak zaujme především svým jazykem a vtipných postřehů, spjatostí s konkrétním místem. Porovnávat můžete ostatně sami, zde je ukázka z jednoho z nejčtenějších příspěvků Ostravaka (http://ostravak.bloguje.cz/98261_item.php):

Sylvester jak sviňa

Už sem zas na šichtě, do řyti. Tuž musim vam popsať, jak sme prožili teho Sylvestra. Chtěl sem to zrobiť v nedělu z domu, ale zaprve mi bylo eště zle jak cyp a zadruhe mi v sobotu jeden chachar z roboty rozšteloval ten muj komputer tak, že mi ani ten internet nešel spustiť. Hňup jeden — pry "Já ti upravím nastavení." Mu asi dněskaj upravim fasadu. Ale zpatki k Sylvestru. Tuž to bylo něco.

Jak už sem psal dřyve, ve štvrtek sem vyrazil do Kaufu kupiť jakesik žradlo a piti. Kupil sem paru vek, salam a krabicu salatu na chlebički. Pozval sem pět lidi z roboty, aji Jarunu z konstrukce, bo s ňu je dycky sranda, tak sem dufal, že budě aji na Sylvestra. Kdyžtak može o pulnoci zrobiť stryptyz. No a tež mi može pomocť s tyma chlebičkama, ni? Mjel sem ščesti, bo tam mjeli zrovna to fajne pivo Ambrozyja, kere sem už parukrat pil a kere je skoro take fajne jak Plzeň, akurat je o dosť levnějši — stoji enem 3 koruny flaša. Tož sem kupil tři basy, bo ty hovada jak začnu piť, tak nevija kdy přestať. V Kaufu bylo vic lidi jak obvykle, bo každy se chtěl na Sylvestra pořadně nažrať. Mimo duchodce sem tam potkal aji par hňupu v oblekach adydas od vjetnamcu, jak se tam naparovali nad nas ostatni smrtelniki, tuž sem se jim v duchu vysmal.

Jak sem dorazil s tu hromadu žradla a chlastu dom, tuž mě napadlo, že bych moh pozvať aji teho cypa z prace, co mě furt sere a moh by sem si z něho zrobiť jakusik prdel. Potem sem si to ale rozmyslel, bo ten hňup by si beztak doved tu svoju rebeku aji s tym uřvanym parchantem a to by mi asi jeblo dřiv, než by na čete zahrali hymnu. Tuž sem se převlek do svatečnich značkovych teplaku, kere sem dostal od fotra pod stromek, trochu poklidil ten burdel, co se mi tu nazhromaždil, vyhodil paru kyblu ze smetim a čekal.

...

Na Stodolni — to byl mazec. Milan s Frantu se rozprchli kajsik do řyti a ja sem zustal enem s Jarunu a Pepu. Jaruna to tam znala, bo tam chodiva pařiť a tak nas zatahla do jakesik knajpy, kde byli sami najebani mladežnici a smrdělo to tam jak v květinařstvi po požaru. Dali sme si pivo a mi se začala motať palica jak cyp. Nevim esli z tej hudby či z teho smradu. Jaruna chtěla tancovať, tož sme šli. Ale ja ty moderni tance něumim, tuž sem se tam krutil jak tasemnica v hovně a čekal na ploužak, na kerym se snaď neda nic zkaziť — krom přypadu, kdy ma v sobě člověk chlastu jak husa nadivki. Jak se na mě naprana Jaruna přilepila, tuž mi huklo a začal sem ji valiť kliny do paly. No nevim jak by to skončilo, kdyby nas něnašel Mirek s Frantu. Franta jak nas viděl, vletěl na parket a zařval "Budě dysko!" Začal šejčiť jak šileny, ale dluho mu to něvydrželo, bo ten syrup v nim eště pracoval. Kdyby pogrcal enem mě, tuž to by něbylo tak zle. Horši bida byla, jak poblul barmana. Ten zavolal jakehosik švarcenegra, ten nas všecki popadnul za fliger a vyhodil nas do mrazu. Cyp jakisik. Mi už bylo tak zle, že ani nevim, jak sem se dostal dom.

Rano, jak sem se zbudil kolem jedenaste, byli všeci pryč kromě Karla, kery zrovna staval a ptal se, kdy přydu ostatni, že už se němože dočkať sylvestrovskeho přypitku...

O jeho úspěšnosti Ostravaka mezi čtenáři svědčí i skutečnost, že po několika článcích v tisku (http://ostravak.bloguje.cz/104698_item.php) vychází nakonec texty z tohoto blogu v knize Denik Ostravaka, kterou si můžete objednat na stránkách nakladatelství Repronis (http://www.repronis.cz/objednavka.htm). Zde ostatně narazíte na další poblikace týkající se Ostravy a Ostravska. Například na Ostravsko-český slovník Pavla Janečka (http://www.mujweb.cz/www/paulo.janecek/slovnik.htm). Možná stránky spolu předchozí stránky souvisí, ale možná také ne. Spekulace o totožnosti autora se vedou stále. A padají nejrůznější jména, včetně Jaroslava Nohavici. Ale koneckonců, co na tom záleží. K tomu, abyste stránky Ostravaka navštívili a pobavili se jméno autora znát nepotřebujete. Přejme mu jeho anonymitu. Bude zajímavé sledovat, zda se textům původně psaným pro internet a žijícím jen v elektronické podobě podaří vzbudit pozornost i v papírové podobě. Třeba přece jenom platí tvrzení jednoho z návštěvníků stránek, který říká: „Tenhle blog je reklamní kampaň na knížku.“

vyšlo v časopise Host 2005/6

Sazba knih, časopisů, tisk a internetové stránky

přehled
001 002 003
004 005 006
007 008 009
010 011 012
013 014 015
016 017 018
019 020 021
022 023 024
025 026 027
028 029 030
031 032 033



úvodní stránka
časopis Host
kotrla.com
[pak]
recenze
překlady
potápěč
texty
scriptorium
tábor
fotografie
aluze

Jste CNW:Counter . návštěvník od 2. února 2005